Názory a komentáře
Slečna Bee
| Vyhledávání: | |
 
|
| 20:49:18 20. února 2018 | ||
|
Připojuji se k předchozím komentářům a přihodím i něco svého.
Musela jsem si počkat, na večer, kdy budu mít čas a chut osaměle sedět, číst a soustředit se. Povídka se mi líbila, četla jsem dál ne proto, abych si ji mohla odškrtnout, ale proto, že jsem byla zvědavá, kam dovedeš příběh a slečnu Bee. Celou dobu jsem měla pocit, že v příběhu řešíš nějaká svá témata, odzrcadlená v extrémním příběhu (a některé věci už byly moc, třeba to vraždění, a tak působily děsně nereálně). Tohle zrcadlení je v tom příběhu lákavé a zajímavé. : ) Tak trochu od Bělokřídlého |
|
| 21:44:06 21. února 2017 | ||
|
Váhala jsem mezi dvojkou a trojkou, dala jsem nakonec dvojku.
Příběh samotný by nemusel být špatný, ale text je hrozně nevyrovnaný. Jako čtenáři mi zejména vadí pasáže, kde je děj "převyprávěn". Pasáže, které popisují, co se právě odehrává, jsou o řád lepší. Přesto s nimi mám velký problém: jednotlivé postavy nejsou opravdové. Nesleduji tu opravdový příběh, jen špatně zahrané loutkové divadlo. Postavy se nějak pohybují, něco říkají, dozvím se, co se stane, ale nevěřím tomu, nevcítím se do děje... Jako kdyby mi někdo, kdo neumí příliš vyprávět, zkoušel přiblížit děj povídky, kterou četl. Dozvím se, o čem to bylo, ale to je všechno. I dialogy jsou dost těžkopádné, všechny postavy hovoří prakticky stejně a rozhodně ne živě, realisticky. |
|
| 17:11:57 14. února 2017 | ||
|
Opravdu bych rád některé z Tvých děl adekvátně oznámkoval, ale tady to asi opět nedokážu.
Nicméně se tu pokusím následující kritiku přednést konstruktivně: Příběh má potenciál na to být zajímavý. Především pak v situacích, zvratech a psychologii postav. Bohužel je pro mě těžké něco z toho v textu najít. Ne ani tolik, protože by tam takové záchvěvy nebyly, ale spíš proto, že jsou nedodělané. Načrtl jsi obrysy, ale už jsi nic nedobarvil. Postavy jsou jaksi ploché, stěží představitelné. Nemluvím teď nutně o popisu jejich vzhledu. Já se do těch postav nedokážu vcítit, nechápu je a během čtení to pak působí komicky. Romana jsem si dal do asociace s Vízlim z Pottera, budiž měl jsem tam Vízliho. Hlavní hrdinka byla něco jako Ebony z My Immortal a Pavel pro mě byl zcela nepředstavitelný, v příběhu pro mě tedy byl jen létajícíma očima mizícími ve tmě. Teď se Ti prosím neposmívám, jen poukazuji do jaké absurdnosti to může dojít. Nech své postavy trochu ožít, promysli je. Podle mě čtenářova představa o postavách závisí na jejich vystupování v povídce. Tady ale pronášejí spousty zdlouhavých, bezduchých dialogů. Připadají mi jako maňásci z ponožek, kteří odříkají svůj part a jdou si dát dvacet do pračky. Uvedu vodítko, kterého se možná půjde chytit. Beáta je tedy traumatizovaná, sentimentální dívka, kterou zradí nejbližší přítel tím, že pro ni jednou není k dispozici. Základ máme. Proč po deseti (v jednom místě textu zmíněno dvanácti) letech života na ulici a práci nájemného vraha působí úplně stejně? Já vím, psal jsi, že se změnila, co je ale vlastně jinak? Doba vývoje postavy vůbec nijak nekontrastuje. Takový život by se určitě podepsal na vystupování postavy, namísto toho tu máme stejně traumatizovanou, sentimentální a zrazenou dívku, jako předtím. Šlo by to udělat celé mnohem lépe. Zkus máknout na charakterech postav, neboj se situace víc zdramatizovat a určitě si dej záležet na lepším vykreslení svých postav. Budu se určitě těšit na další povídku, jsem zvědavej, jak se do příště zlepšíš. :)) |
|
DrD je registrovaný produkt firmy Altar. Copyright © 2005-2024 DarkAge Team
Přepnout na mobilní verzi webu.