DarkSide – R(I)P Pavettka 6. listopadu 2018
Bylo nebylo. Za devatero uzly a devatero kliknutími bylo jedno malé servršerové království, které se jmenovalo DarkAge. Ono království s otevřenou náručí vítalo nové vazaly, kterým vznešená Carla propůjčovala ta nejrůznější léna. Byl tu i rytíř Devlin, který statečně potlačoval selská povstání na svém věrném bílém oři Dawonovi, i starý dobrotivý kníže DonSimon, jenž vzorně poslouchal svou drahou choť Sheinku. V tom království se lid měl dobře. Vzkvétalo a měnilo se pod rukama. Hlavní město bylo chráněno několika bitovými hesly a před každou branou seděl strážce s neskonale vysokými staty. U severní brány stála sličná drowka Wingy, tou branou sem vstupovaly celé zástupy Neokoukaných. U západní brány seděl mocný lev Radulesku, který dohlížel na vazaly a jejich léna. U východní brány stála kronikářka poníkodlačka Zarabeth, která cenzurovala a proclívala téměř vždy polonahé múzy, a u jižní brány zas seděla ozbrojená Teranell (mnohé šrámy vypovídaly o jejích urputných bitvách), která číhala na všechny zlé tvory, mezi nimiž byl ten nejzlejší (kterým se hojně strašily malé neposlušné děti) Trym. Náš příběh se odehrává v jednom z letních měsíců a byl by skončil dobře, kdyby se všechno tak nezamotalo… RolePlaying je často používaný pojem. Wikipedie vám řekne, že je to „druh hry, kde hráči zaujímají role fiktivních postav (role-playing – hraní rolí), které si podle daných pravidel vytvoří, a za které v samotné hře jednají.“ Zní to dost jednoduše a logicky, takže… v čem je problém? Poslední dobou vídám na verbíři věci typu: „Historie postavy mi stačí minimální, požaduji však propracované charakterové vlastnosti.“ „Charaktery bych rád viděl co nejpropracovanější, hráči by ale pochopitelně měli být schopni je odehrát, poněvadž hra bude dost stavěna na komunikaci a konflikty mezi postavami. Což ostatně znamená, že přivítám zajímavé a potenciálně navzájem konfliktní charaktery.“ By mě zajímalo, na základě čeho ten charakter bude… a po jak dlouhý době neaktivity jsou schopní ho hráči hrát. Chtěla bych tímto na vás apelovat! Jak může stát charakter jen tak sám bez historie?! „Vzbuď se, ty nádhero ušatá!“ drcnula Pavettka do spící Aldiany tak nešikovně, že nebohé spící ulpělo na obličeji několik kapiček bláta. Z čeho pramení její sebevědomí? A) Pavettka je ráda drsná, protože využívá toho, že Aldiana nezná její přesnou adresu B) Pavettka uzavřela pakt s Teranell a Zarabeth, takže kdyby Aldiana neuposlechla nebo se bránila, Zarabeth by ji připravila o múzy a Teranell vyhnala z města C) Pavettka je Aldianina neteř, a proto si k ní může dovolit víc, než kdo jiný D) Pavettka ovládá ninjutsu a hrozně ráda ho zkouší na nerudných rozespalých lidech Všechno to mění přístup k určité situaci a i k dalším situacím. Charakterový rys by byl pouhé sebevědomí. A na tenhle charakter se velmi často zapomíná, když PJ popisuje něco ve stylu: „Koutkem oka jsi zachytil pohyb. Černý stín plující po doškových střechách, zemi, koních i lidech tě donutil pohlédnout vzhůru, přímo nad sebe a…“ Aneb jaká je pravděpodobnost, že když se postava nad sebe skutečně podívá a uvidí tam draka, že si vzpomene na to, že má v charakteru napsáno ono sebevědomí? Dalším z nešvarů DA jsou zhovadilé drobotiny, které postava napíše do charakteru jen proto, aby to vypadalo zajímavěji. A to bez řádného podložení historií. „Nesnáším brokolici!“ praštila Pavettka pěstí do stolu tak mocně, že se stůl pod tíhou jejího pádného argumentu málem rozlomil. A) Pavettka je vybíravé a velmi nerudné děvče, jak není po jejím (nedejte bohové, aby si ji dovolil někdo neznat), je zle. B) Pavettka před několika lety poprvé potkala dryády. Brookylonský les jimi byl opravdu zaneřáděný a ty potvůrky neměly co jíst. Opustily tedy Brookylon a vydaly se za jídlem. Nesehnaly tehdy nic jiného než brokolici. Po týdnu na této zelenině k ní Pavettka dostala takový odpor, že i při pouhém pohledu na ni se jí ježí chloupky na zátylku. C) Pavettce se to nelíbilo už od začátku a nezapomněla to nejméně 100x zmínit. Řvala bolestí, když jí dlouhé drápy projely ramenem. Když tam pak jen tak bezbranně ležela a pozorovala svého bratra, jak ji pochodní odhání… zdála se jí ta zrůda zelená jako brokolice. A tehdy se rozhodla nenávidět nejen monstra, ale i brokolici. Bylo jí 7 let. V Ukázkovém questu je také jeden velmi smutný příklad. Tím je ZPĚTNÉ vymýšlení historie postavy. Charaktery jsou už od začátku ploché, bez odkazu na minulost. Chybí jim přesvědčivost a sjednocení. Hráč hraje podle toho, jak se který den cítí, takže se také může stát, že na jednu věc zcela nelogicky pokaždé zareaguje odlišně a PJ se nemá čeho chytit. Tohle, dle mě, není řádný RP. A přitom stačí tak málo – pár odpovědí a k nim nezapomenout dopsat nějaké to opodstatnění… Kolik mi je let a co všechno je možné za takovou dobu stihnout? Co dělám? Jak mi říkají ostatní? Mám nějakou přezdívku? Koho znám/jsem znala a kým/čím se obklopuji? Mám ráda nějaký konkrétní typ lidí? Jak vnímám starší/mladší? A jak autority? Věřím v někoho/něco? Z čeho mám strach? (tělesného ublížení, nesouhlasu ostatních, nedostatku nebo ztráty lásky, bezmoci, sežrání/pohlcení, nemoci, poškození, jiné rasy, smrti, ztráty sebekontroly, mluvící zeleniny…) Co mám teď u sebe a jak jsem k tomu přišla? Co mě žene vpřed (motivace)? Historie není nutná dlouhá, ale bez kořenů postavy jenom plandají ve vzduchoprázdnu různých slov a hůře se hrají. Historie je to, co vám pomůže vcítit se do postavy se stejnou vervou, jako když jste si ji zakládali. Nenechte postavu upadnout do amnézie… Prosím, neberte jí vzpomínky! Na adresu DarkSide se zcela typicky vůbec nikdo neozval s nějakým zajímavým tématem. Vymyslela jsem si ho sama… ještě, že jsem šikovná! Článek vyšel v časopisu DAily Mirror v srpnu 2011.

Názory a komentáře ( 0 /0 )

[ ZPĚT ]