|
Přiznám se, že textík mi nesedl. Co se týče slohu, je celkem příjemný, i když je znát, že autorka není až tak moc vypsaná, jak řekl Mofik, některé fráze jsou násilné nebo se úplně nehodí. Nejde o jednu nebo dvě, které by tloukly do oka, spíš celkově je to spíš taková jízda po kočičích hlavách než po hladkém asfaltu, ale není to nic nečitelného, to vůbec!
Téma je docela zajímavé, jen já na rozdíl od Zary jsem měla trochu problém s délkou. Podle mne by povídce slušela rychlejší, zhuštěnější úvodní část. Když jsem se propracovala přes ni, pak už jsem byla zvědavá, co bude dál.
Výslech podle mne není úplně povedený, tu policajti se mohli ptát trochu chytřeji, než jen metodou poškrabané desky :)
Na konci mě praštilo do oka, proč má u sebe chlapík, proboha, pilulky na uspání morčat? Určitě by to šlo snadno jednou, dvěma větami odargumentovat, jinak ta myšlenka toho, že oni vědí, že má brát prášky, ale nevědí, že je nebere a tedy ani nemá, je hezká :)
Ale celkově je to docela příjemné... Na poměry knihovny prima až dost. Dala jsem dvojku.
Jo, ještě jsem chtěla říct - nějak jsem neměla šanci, možnost, tu potřebu navázat s hlavní postavou přátelství, vztah, něco, co u povídek a knih vyžaduji - co je tou špetkou koření, která způsobí, že se od textu neradi odtrhujem. Možná ho nenavázala ani autorka? Jste kamarádi? :) Teda byli jste? Nejsem si jistá, jestli chápeš, co myslím, ale ráda dovysvětlím. :)
|