Nepřistál by Azeret 4. března 2014
Lísteček s větvičkou, ve větru si hrají. Poskočí si radostně, zhoupnou se do boku. Tam nahoře v korunách. Nadýchané peřinky, na dotek daleko, vytvářejí obrazce, vyprávějí příběhy. Tam vysoko na nebesích. Krása kamenných hrotů, svojí mohutností se pyšní, svírají železně tvůj úžas. Za krkem bolest cítíš, když vzhlížíš vzhůru. Průvodce tě doprovází, tlačí dopředu, brzdí v chůzi, laská kůži, čechrá vlasy. Když putuješ za poznáním. Lidská bytost je přízemní, stejně jak voda hladinu drží. Dívá se vzhůru a sní, nevzlétne, lístek zůstane u větve. I když by stačilo jen trhnout. Proč je vše tak daleko? Tak daleko od zarostlých kolejí? Možná pro čistotu, jako naleštěný pohár bez otisku. ...Člověk by asi létat neměl...

Názory a komentáře ( 0 /3 )

[ ZNÁMKY ] | [ ZPĚT ]

Nick	Známka
Elanius	2
Kanyapi	2
Mafik	1