Šéfredaktorova zpovědnice Bizarro 21. března 2018
Komiksové romány, RPG systémy, budoucnost DAily Mirorr a v neposlední řadě i to, proč se vzdal své červené nádhery. To vše a mnohem víc v exkluzivní zpovědi samotného šéfredaktora. Zdravím tě, Andílku. Většina čtenářů tě asi trošičku zná, ale přeci jen se nám představ, ať víme, kým jsi doopravdy. Doopravdy? Zvláštní otázka. Jestli směřuješ k mému reálnému životu, tak prozradím, že jsem úplně normální člověk. Můj meteorit spadl před 23 lety nedaleko Trutnova. Tehdy se mě ujali dva úplně normální, hodní rodičové a pojmenovali mě Vašek. Měl jsem pohodové dětství. Dnes žiju v Praze po boku Nehvi a spousta lidí (hlavně ona) si mě dobírá, kvůli tomu, že jsem se narodil „v díře po meteoritu“. Člověk si zkrátka nevybere. Svatba se zatím neplánuje, děti taky ne. Jako spousta dalších se snažím hlavně vydělat na nájem a dostudovat FEL. Přestože mezi mojí reálnou existencí a fungováním na DarkAge jsou velké rozdíly (Angeluss vždycky byl a bude někdo úplně jiný než Venca), oboje považuju za opravdové. Zmínil jsi Nehvi (uživatelka Nehvízdek, poz. red.). Jak jste se seznámili a co bys nám o ní pověděl bližšího? Dalo by se říct, že jsme se seznámili po telefonu. Já stál na Staromáku a ona mě naváděla na Václavák. Myslím, že to nakonec vzdala a přišla ona za mnou. Pak jsem šli někam pít. Nejspíš jablíčka. Nehvi na ně uloví všechny. Povídat o ní víc, to by byla náplň na další rozhovor a myslím, že by to měl být rozhovor spíš s ní než se mnou. Já bych něco prásknul a ona by mi pak ještě vyčinila. Kdepak. Takže nám k ní nic konkrétního nepovíš? Mám to snad chápat tak, že se za některé její vlastnosti stydíš natolik, že je nechceš vytáhnout na světlo? Tak to zas ne. Nemůžeš žít s člověkem, za kterého se stydíš. Mám rád její dobré vlastnosti stejně jako těch pár špatných. Jenom si nejsem jistý, jestli by se něco z toho mělo objevit v časopise. Řekl bys nám, jak si ty sám představuješ takovou ideální holku pro tebe? Myslím tím nejen vzhled, ale i to, jaké má mít vlastnosti. Moje ideální partnerka je zrzka s dlouhými copy a temně modrým pohledem, která dobře ví, co chce. Je vynalézavá, inteligentní, trochu mrcha a nikdy nezkazí žádnou špatnost. Zbytek představy se mění podle momentální nálady. Má to jen jeden háček, a to fakt, že neexistuje. Stejně jako jakákoli jiná ideální přítelkyně. I když, jak si ji tak črtám v hlavě, hodně mi připomíná Alchi ze starého Torche. Pověděl bys nám něco o svých zálibách? Záliby? Těch je spousta. Jedna z největších je určitě DarkAge, RPG a hry obecně. Rád čtu, ale nemám na to čas. Dřív hlavně poezii a klasiku, v poslední době mě uhranuly komiksové romány jakožto nová a překvapivě silná mediální forma. Vrána, Arkham Asylum nebo Sandman jsou úžasné. Zvláštní je, že nemám rád fantasy, nikdy mi nepřišlo nijak fantastické. Mým osmým hříchem jsou všechny nedočtené knížky, které mi doma leží. Dál jsou tu věci jako hudba, víno a teď už jen jedna žena (nestěžuju si). Samozřejmě se rád podívám i na dobrý film nebo si příležitostně zasportuju, což je mnohdy o život. Dobrá, to mi stačí. Nyní se přesuneme do našeho města mrtvých. Co tě vůbec přimělo přijmout nabídku opustit Torch a působit s naším „Kmotrem“ v dnešním admin týmu? Tak to vůbec nebylo. Z Torche jsem tehdy odešel dokonce dřív než Sheinka s Donem. Celé se to tam tehdy nějak mlelo, a když byl multiquest - obdoba našich příběhů - odstaven na druhou kolej, aniž by mě někdo alespoň upozornil, ztratila ta práce význam. O žádné přetahování adminů tedy nešlo. První rok DarkAge jsem dokonce souběžně editoval Torchovské terény. Nápad s DarkAge byl pak něco, co mě po prázdninách znovu nakoplo. Byla to příležitost dělat něco, co opravdu chci. Takové nabídky se neodmítají. Dostal jsem do ruky legendu, PJe, právo podílet se na tvorbě. O podobných věcech se mi na Torchi mohlo jen zdát. Co je momentálně tvojí náplní v admin týmu? Prozradil bys nám i nějaké připravované novinky na serveru? Bál jsem se, že se zeptáš. Jsem taková holka pro všechno. Rád vymýšlím a zkouším nové věci. Momentálně věnuju nejvíc času DAily Mirroru. Jsem rád, že se podařilo sestavit fungující redakci a najít sazeče, protože ty první tři měsíce to bylo opravdové peklo. Teď, když je team kompletní, můžeme se konečně věnovat obsahu. Ladit úroveň článků a složení rubrik. Myslím, že jsme za ten půlrok udělali velký krok kupředu a jsem fakt pyšný na lidi, kteří tomu obětují svůj čas. Novinky v Mirroru jdou číslo po čísle. Těžko něco předjímat. Jsou tu různé návrhy, jako vlastní stránka, která by byla obsáhlejší než náš koutek v knihovně, nebo překlady anglických RPG nebo profi článků. Všechno ve hvězdách. Pak jsou menší náplně, takové třešničky, například nový systém dovedností, nápověda, občas nějaká organizace srázku a spousta nápadů ve fázi návrhu. To všechno se tak trochu vleče na druhé koleji. Poslední dobou mě z velké části zaměstnávají dva nové moduly – Kroniky a Družiny. Oboje by mělo sloužit k podpoře hry naživo. V družině si sestavíte herní skupinu a kroniky vám pomohou se záznamem odehraných her, deníků postav a podobných věcí. Plánujete k současnému admin týmu přidat ještě nějakou posilu? A jaký máš obecně názor na to, jakým směrem se DA vyvíjí? V admin týmu je místa vždycky dost. Problém je spíš najít schopného člověka. Jsou sice lidé, kteří mají snahu, ale nikdo z nich většinou nevydrží dlouho. Od nápadu k realizaci vede doluhá cesta, a když nevydržíte svůj nápad tlačit dopředu, neustále připomínat a ladit, tak nemáte šanci. Je to pěkná otrava, ale kdo neumí za svoji věc bojovat (nebo ji zrealizovat sám), nemůže být dobrým adminem. V obecném vývoji jsou věci, které se mi příliš nelíbí. Třeba zdejší byrokracie. Taky bych byl rád, kdyby DA víc směřovalo k vytyčenému konceptu RP (ne DrD) portálu, ale to jsou maličkosti. Celkově považuju vývoj za dobrý kompromis mezi pěti různými názory. Mimo jiné zde zastáváš i funkci ofic. PJe. Pokud si dobře pamatuji, tak jsi ještě před nedávnem měl červenou kostku, ale zničehonic ti byl status snížen. Prozradil bys důvod, proč se tak stalo? Po dlouhé poradě s temnými silami DarkAge jsem se rozhodl své červené nádhery vzdát. Důvodem byly hlavně časové možnosti. Budu tak mít víc času na vlastní příběh a výcviky, které vedu. Myslíš si, že je mezi dnešními PJi někdo, kdo by se měl zachovat podobně jako ty? Ať už kvůli časovým možnostem, nebo kvůli kvalitě questů? Rozhodně ne kvůli mně ani kvůli komukoli jinému. Tyhle věci by si měl každý srovnat hlavně sám v sobě. Jakožto cvičitel PJ máš hodně solidní bilanci. Dva tvoji cvičenci to dotáhli na žlutou, jedna PJka dokonce na červenou a všichni tři jsou dnes cvičitelé. Prozradil bys, kdo z nich se ti podle tebe nejvíc „povedl“? Nejlepší je asi Yenn, ale nemyslím si, že by to bylo mojí zásluhou. Člověk, kterému jsem dal asi nejvíc, je Divac. Jeho žlutou považuju za obrovský krok dopředu. Když jsem ho tenkrát nabíral, málokdo věřil, že výcvikem vůbec projde. Zmínil jsi i příběh. Pověděl bys, o čem se v něm jedná? Myslím jak ten oficiální, tak ten neoficiální. O neoficu moc nepovím. Mám ho jenom jako správce. Je to pokus o hru bez PJ a ve skutečnosti to vede Inari. Oficiální příběh je inspirovaný mayskou mytologií. Odehrává se v trochu upravené Guatemale 19. století. Jeden z hráčů to přirovnal k lize výjimečných, a když si odmyslím ty výjimečné, tak to celkem sedí. Jsme teprve na začátku a já bych nerad připravil hráče o překvapení. Prozradím jen, že se můžete těšit na pár nečekaných zvratů. Pátrání po ztracené orchideji je jenom začátek. Ty máš k tomuto období nějaký bližší vztah? Pokud je mi známo, tak se současných v oficiálech oblast Guatemaly zrovna často neobjevuje. Kdepak… Dal jsem hráčům na výběr. Můj námět byl mayská mytologie, čas hráči určili sami. V podstatě vyplynul z faktu, že jeden z nich chtěl mít vlastní vzducholoď. Zajímavé. Jak jsi na tom s hraním vlastních postav? Všiml jsem si, že v jednom neoficiálu hraješ, ale ten není zrovna aktivní. Plánuješ se zapojit do nějakého questu? Vidím, že sis mě proklepnul opravdu důkladně. Zámek smrti – tak se příběh jmenuje – je další experiment, který by měl vyvrcholit modulem kronik. Namísto příspěvků schováváme na zámku zápisy z her naživo. Každý záznam píše jeden z hráčů. Moje zápisy tam tedy nenajdete, protože dělám vypravěče. Hraní postav jsem vzdal už dávno. Jsem strašný kaziquest a věčně se na mě čeká, proto to raději nepokouším. Mnohem raději si zahraji za postavu naživo. V čem bys viděl klady a zápory v internetovém hraní oproti live hraní a naopak? Ze hry naživo jsou určitě silnější zážitky. Je to takové spontánnější a osobnější. Co si budeme povídat, DA příběhy jsou běh na dlouhou trať a v průběhu se většinou vyskytne spousta nečekaných překážek, které to celé ještě zkomplikují. O kladech a záporech internetové hry jsem měl přednášku na conventiconu. Nerad bych naše čtenáře připravil o mládí nějakým rozepisováním, takže: internet má podle mě velkou výhodu v povídkovosti. Herní atmosféru tak můžou zprostředkovaně prožít i nehráči, to se ti naživo nestane. V knihovně máš několik pěkně hodnocených básní. Vysvětlil bys, co tě baví na jejich tvorbě? Baví mě obecně tvorba čehokoli. Poezie mi přijde zajímavá svým osobním kouzlem. Člověk nemůže napsat nějaký paskvil, který se ho netýká, resp. může, ale nedá se tomu říkat poezie. Nicméně se nepovažuju za kdovíjakého poetu. Všechna čest lidem, jako jsou Yenn nebo Kanyapi, jejichž dílka opravdu stojí za zhlédnutí. Na megasraze jsi měl přednášku ohledně RPG systémů. Upřesnil bys trošku, o čem byla řeč? Jasně, Vývoj RPG. Spousta lidí určitě ví, jak moc mě dožírají věty typu „Pojďme si zahrát dračák…“. Ještě jsem nezažil, aby se po podobné výzvě něco na styl Dračího Doupěte doopravdy odehrálo. RPGčka mají za sebou nějakých čtyřicet let vývoje. Existují jich tisícovky a v Čechách se všem říká dračák. Nehrajeme člověče, ale stolovky, nečteme Pány prstenů, ale fantasy literaturu. Proč tedy pořád hrajeme „dračák“? Je to velká ostuda a ignorantství. Zkuste známému někdy pochválit mercedes slovy, že ta jeho škodovka je fakt bourák, a pochopíte, kde vidím problém. Jo, a ta přednáška (usmívá se) byla o vývoji RPGček. Na fóru megasrazu bude určitě ke stažení prezentace. Jaký RPG systém máš nejraději a proč? Nemám žádný nej systém. Volím podle nálady a toho, co chceme hrát. Ustrnout na jednom herním systému je jedna z nejhorších věcí, co člověk může udělat. *zdravím drdkaře* Je to, asi jako byste pořád jedli jenom brambory. Člověk o hodně přijde. Mezi moje favority patří atmosferická RPG - World of Darkness, Call of Cthullhu, Střepy Snů nebo volné systémy jako třeba FATE. Rád zkouším i experimentální dílka, které se objevují v RPG dně, pokud je s kým, a tajně sním o RPGčku ve stylu komiksového Arkham Asylum. Letní megasrazy se už dvakrát pořádaly na tvé chalupě v Dolním Dehtově. Neměl jsi někdy třeba obavu, že by se stalo něco závažného a odnesl bys to jako majitel? Posledně, když hořel kompost a při hašení jsme málem vytopili hlavní místnost a když do toho všeho ještě přijela babička, jsem se trochu bál. Naši s babičkou se ale vždycky báli víc. Člověk těch padesát lidí na jedné zahrádce nesmí tolik prožívat, jinak by se zbláznil. Spoléhám na to, že mají ti uličníci rozum. Nedá mi to, abych se tě neoptal i na páteční srázky U Tučků. Pověděl bys nezasvěceným, co tam všechno probíhá? Hrozné orgie, co jiného. Teplá kofola, nejnovější klepy a hromadné cesty na toaletu. Opravdové doupě neřesti. To by bylo vše. Děkuji za příjemný rozhovor. Co bys na závěr vzkázal čtenářům DAily Mirror jako šéfredaktor časopisu? Snad jen, aby obrátili list a začetli se do dalšího článku. Pokud tam teda nějaký bude. Článek vyšel v časopisu DAily Mirror v říjnu 2009.

Názory a komentáře ( 0 /0 )

[ ZPĚT ]