|
Opravdu bych rád některé z Tvých děl adekvátně oznámkoval, ale tady to asi opět nedokážu.
Nicméně se tu pokusím následující kritiku přednést konstruktivně:
Příběh má potenciál na to být zajímavý. Především pak v situacích, zvratech a psychologii postav. Bohužel je pro mě těžké něco z toho v textu najít. Ne ani tolik, protože by tam takové záchvěvy nebyly, ale spíš proto, že jsou nedodělané.
Načrtl jsi obrysy, ale už jsi nic nedobarvil.
Postavy jsou jaksi ploché, stěží představitelné. Nemluvím teď nutně o popisu jejich vzhledu. Já se do těch postav nedokážu vcítit, nechápu je a během čtení to pak působí komicky.
Romana jsem si dal do asociace s Vízlim z Pottera, budiž měl jsem tam Vízliho. Hlavní hrdinka byla něco jako Ebony z My Immortal a Pavel pro mě byl zcela nepředstavitelný, v příběhu pro mě tedy byl jen létajícíma očima mizícími ve tmě.
Teď se Ti prosím neposmívám, jen poukazuji do jaké absurdnosti to může dojít.
Nech své postavy trochu ožít, promysli je. Podle mě čtenářova představa o postavách závisí na jejich vystupování v povídce. Tady ale pronášejí spousty zdlouhavých, bezduchých dialogů. Připadají mi jako maňásci z ponožek, kteří odříkají svůj part a jdou si dát dvacet do pračky.
Uvedu vodítko, kterého se možná půjde chytit.
Beáta je tedy traumatizovaná, sentimentální dívka, kterou zradí nejbližší přítel tím, že pro ni jednou není k dispozici. Základ máme.
Proč po deseti (v jednom místě textu zmíněno dvanácti) letech života na ulici a práci nájemného vraha působí úplně stejně? Já vím, psal jsi, že se změnila, co je ale vlastně jinak? Doba vývoje postavy vůbec nijak nekontrastuje.
Takový život by se určitě podepsal na vystupování postavy, namísto toho tu máme stejně traumatizovanou, sentimentální a zrazenou dívku, jako předtím.
Šlo by to udělat celé mnohem lépe.
Zkus máknout na charakterech postav, neboj se situace víc zdramatizovat a určitě si dej záležet na lepším vykreslení svých postav.
Budu se určitě těšit na další povídku, jsem zvědavej, jak se do příště zlepšíš. :))
|