Časy budoucí Sniper 17. září 2006
Kazmionské království se probouzí. Přichází další ráno. Nic netrvá věčně. Po noci přijde den a po dni noc. Koloběh přírody. Po životě má přijít smrt. Má. Jsem Alcuantius, syn Edny a Umhala, pána Východních plání. Ač se to mnohým může zdát jako ideální předpoklad do krásného života, kde jediná starost je občasné vyslechnutí stížností poddaných a nudné diplomatické schůzky, není tomu tak. Jsem totiž Cejchovaný. Když jsem se měl narodit, připravovala se velká slavnost. Otec se již nemohl dočkat, zda to bude chlapec, následovník a dědic, nebo třetí dcera. Ne, že by se na dceru netěšil, ale přál si, aby měl koho učit jezdit na koni, lovit a i spravovat panství. Když se narození blížilo, litoval svého odmítnutí mágské nabídky. S magií není problém zjistit, zda se má narodit chlapec či dívka, ale prý to na budoucí novorozeně přivolává smůlu. Ach, ty církve a jejich pověry. Nakonec to však vydržel. Byl nadšený, když mě mohl poprvé pochovat. Jeho radost však nebyla dlouhá – všiml si šedé skvrny na mém levém rameni. Následné slavnosti nebyly moc veselé. Nyní nadchází ráno a já si uvědomuji, že je to právě sedmadvacet let od chvíle, co jsem přišel na svět. Cítím studený vítr od Křišťálových hor, ale přesto mne hřeje pocit, že vzdoruji svému údělu, své kletbě. To, že jsem Cejchovaný, bylo poznat už několik týdnů po narození. Šedá skvrna ztmavla a získala tvar dračích křídel. Bylo mi předurčeno, abych žil ve stínu draka. Stále nemůžu pochopit, proč světu vládne nespravedlnost. Zlo se jím šíří bez zábran, dobří hrdinové bojují a porážejí ho. Když už se zdá, že je vše v pořádku a zlo bylo zahnáno, hrdinové pověsí meče na krb a začnou používat hrábě a motyky na svých farmách, zlo se vrátí, ještě silnější. Copak to nikdy neskončí? Je to také jen další koloběh? Kazmionské království kolem Maratu bylo očištěno od hrůz a nebezpečí již před padesáti lety. Draci byly zahnání, minotauři zahubeni, lesy se místo skřetů začali pohybovat stáda vysoké. Bylo to tak krásné! A nyní se znovu vrací problémy, navíc polovinu z nich mají na starosti lidé! Jižní království s námi začíná vést válku, skřeti opět vylézají ze svých doupat, temní démoni přilétají snad ze samotných pekel, ze hřbitovů přichází nemrtví, aby terorizovali vesnice, zvířata jsou agresivnější. Navíc elfové již dávno začarovali své lesy tak, že málokterý člověk se dostane dovnitř a ven jich vyjde ještě méně. Trpaslíci bojují ve svých podzemních sálech s podobnou záplavou nepřátel a začínají mít nedostatek potravin. Inteligentní trolové dávno opustili tyto kraje a ti, co zbyli, pomáhají temným hordám. A mezí tím chodíme my, Cejchovaní. Nikdo už neví, kdo byl první Cejchovaný. Ale stejně jako všichni ostatní neměl možnost volby. S cejchováním se člověk rodí a nikdy se ho nezbaví. Navíc Smrt Cejchované odmítá, a tak jsme neustále nuceni čekat na prahu podzemní říše a hledat skulinu, kterou bychom se dostali zpět do světa lidí. A osud nás snad naschvál nutí bojovat, ať vzdorujeme sebevíc, protože věčné čekání a nicnedělání jsou snad těmi největšími muky. Objevili se mnohé pověsti, teorie, snad i odborná pojednání, která o nás, Cejchovaných, píší. Musíme prý splnit osudový úkol, aby nám bylo svoleno odejít do nebes či pekel, podle toho, jaký způsob plnění úkolu splníme. Také se říká, že jsme boží poslové a máme nastolit rovnováhu. Kecy. Samé kecy. Jaká rovnováha? Vždyť svět je chaos sám a chaosem zůstane! No, přemýšlení bylo dost. Raději zase vezmu svůj věrný palcát a štít, osedlám Jirchu, věrného oře, a vyrazím. Kam? Čert ví. Ale obávám se, že nějaký čert to opravdu ví a bude na mě někde za rohem čekat. No nic. Čert není nesmrtelný, zato já ano.

Názory a komentáře ( 0 /24 )

[ ZNÁMKY ] | [ ZPĚT ]

Nick	Známka
Angeluss	4
Azeret	1
Divac	3
DonSimon	2
Ferro_the_King	3
Heldret	1
Jakub.s	3
Jon	3
Kanyapi	3
Lestaf	1
Lutus	2
Mofik	4
Perilan	2
Teranell	2
Wild	2
Winitar	3
Zarabeth	4