Sonáta pro umělce Azeret 31. října 2014
první část Jak vzdáti správně hold? Poklonou, potleskem. Jak vyjádřit obdiv, vždyť brouk nedokáže popsat zpěv slavíků. Těžko je mi, těžko, moje slova nejsou mocná, jak bych chtěla. Mistru chvály není, nemůžu křičet víc. Smím se vůbec pokoušet? Neurazím, nenadchnu. Stát se tajným ctitelem či raději risknout kritiku z jeho úst. A kdo je umělcem? Ruka, která štětec drží, hrdlo, co notu notě v akordy splývá. Neb pravidel není. A já. Nejsem si jista. druhá část Zde bych měla podat vysvětlení, ale což, což by to šlo? Ale ne, Ne, neporadím Vám. Vám, jež mě chápete. třetí část Nejsem moc troufalá, nevím, jak podpořit zbožňované umělce, profesionály v oborech jejich. Proto slyšte můj hlas! Učinila jsem závěr, ač chabější se zdá. Umění je všechno. Od rozlité vody po nádherné dílo. Od skřehotu kosů po šansonů zpěv, přes upečený chléb až k hostině dne. To vše, podle mého, je. Možná to je zbytečné, plýtvat časem, verši. Rytmus drhne, není to ono. Však věz, umělče všední, skládám Ti poklonu.

Názory a komentáře ( 0 /5 )

[ ZNÁMKY ] | [ ZPĚT ]

Nick	Známka
Harrieta	2
Kanyapi	1